To bylo ale ráno!

 Dneska jsem se probudila naprosto s nechutí k úplně všemu. Jen jsem proloupla oči, řvalo na mě morče, že chce seno, pes vyčůrat a j á bych tak ráda zůstala v posteli.

I vstala jsem tedy, nakrmila hladovějícího hlodavce (mám tušení, že musí žrát nejmíň za deset, protože to jsou tuny co spráská). 

Tak to je ON. Tedy myslíme si, že on, protože nikdo z nás to pořádně nepozná, takže naše morče Artur jebezpohlavní 

Teď tu sedí, čumí na mě, jestli jako by ještě něco nebylo. Tak před ním radši zdrhám do kuchyně, ale tam se moje nechutenství ještě zvětší. 

Čekají tu na mě pozůstatky po stravování zbylého osazenstva našeho bytu. Takže hurá na nádobí!