Tak mě to nějak přepadlo. Uzavřela jsem zkoušky - ne tak úspěšně, jak bych si představovala.
Jde o to, že mám nějakou existenční krizi. Když tak čtu statusy svých spolužáků, spoluvrstevníků, kamarádů a známých jsem z toho vyšťavená. Všichni už píšou BP, vdávají se, žení se, staví domy, rodí děti, mají práci a kdo ví co. A já? mám leda tak holou p*. Vždělání žádný, nemovitosti žádný, prostě nula s holým zadkem.
Ach jo
Mám volno, měla bych si užívat. A místo toho tady propadám týhle šílený náladě. Nejradši bych se na všechno vykašlala. Už mě to vůbec nebaví. Tvářit se, že je všechno ok, ale tam někde vzádu v dušičce je mi zhola na nic.
Co teď???? ťoť otázka.
Momentálně si přijdu, jako Robinson. Jako kdybych někde zůstala sama.. někde v džungli. Kdbych tak měla aspoň nějakého Pátka. To sice mám, ale prostě, každej je na určitý situace někdy sám, co si musí řešit v sobě a nemůže to nikomu vykládat. Vlastně ani asi nechce. Je to mor... asi si pořídím hodiny, takový ty starodávný, jak se tam dole kejdá ta nožička, nebo jak se tomu říká. Mohla bych na to celý dny civět a nemusela se o nic starat...
