Jako vyždímaná houba

si teď právě připadám.  Na úterý jsem spala tři hodiny, odkroutila prezentaci projektu a pak do devíti do večera byla v práci. Kdybych byla chlap, tak o sobě tvrdím, že jsem minimálně superman 

Každopádně jsem přišla domů, vykoupala se a v půl desátý už jsem spala. V šest ráno už tady ale skákal drahouš, jestli budu jako vstávat nebo ne... že dělá snídani (to byla jediná polehčující okolnost).

I já nebohá superžena jsem vyskočila z postele a šla snídat. Cestou jsem minula zrcadlo a zjistila, že to naše teda opravdu nezeštíhluje..  a možná ještě cuchá vlasy. Musím přiznat, že po ránu vypadám šíleně. Ještě se divím, že jsem zadaná.   Vytahaný tričko, kraťasy nebo dlouhý kalhoty, na hlavě trní, pomačkaná tělní schránka všude Nechápu takový ty ženský, co spí v super nažehlený noční košilce až ke kotníkům a ráno vyskočí svěží. Možná ale, že to dělaj jen ty televizní. 

Tady je ten problém, že já sova.. žiju s ranním ptáčetem. Když zvoní budík v sedm, tak já v půl osmý lezu z postele zničená, rozlámaná a zralá na odvoz do sběrného dvora, drahouš je v kuchyni, opláchl už nádobí ze včera, uvařil čaj a kávu, udělal topinky a ještě si stihl na netu přečíst noviny. V ten moment se já vploužím do kuchyně a vypadám jak smrtka. Jen ta kosa mi chybí 

Dneska jsem ale vylezla o něco trošku víc ochotněji. Protože jsem spěchala na poštu, abych si vyzvedla balík s knoflíky a filcem. Rozervala jsem to hned na poště, protože jsem se na to hrozně těšila. Pani pošťačka se dívala, jako kdyby mi přišel kokain a já už dobu neměla dávku  Tomu nerozumí no. 

A aby toho nebylo málo, zastavila jsem se ještě v galanterii a koupila následující:

- látku na velikonoční ubrus

- látku na talismánky

- nitě

- střih z Burdy (to je můj velkej zlozvyk, vždycky, když tam jdu, tak si nějakej donesu)

- hromadu zbytků látek na talismánky, co se chystám šít

O obchod vedle jsem ještě koupila nějaké kříšťály, takže teď zbývá se do toho jenom pustit. Dneska už to ale nebude, jsem uplně mrtvá. Proč?? Sice jsem měla den volna, ale drahouš si vymyslel, že udělá nový domek morčeti, tak jsme vyrazili do OBI. Jenže... tam jsme jeli autobusem, ale zpět to nešlo. Pan autobusák nás s tyčkama nechtěl, že prý jsou moc dlouhý... nevím, co má proti dvoumetrovým prkýnkům Tak jsme šli pěšky... 3,5 km místama, kde to vůbec neznáme. On měl plánek, já akorát bolavý nohy. Protože jako vždy jeho navigační systém trošku selhal 

Naštěstí jsme ale dorazili. Takže já se jdu mejt, a spát. Dobrooou 

PS: kdyby měl někdo z vás dobrý návod jak háčkovat čepičky a botičky a vůbec veškeré takové to oblečeníčko pro malé děti, ráda návod přivítám.