Dnešní den byl opravdu zajímavej. Nejzajjímavější bylo to, když začlo chumelit. Pravda, v dubnu bych čekala cokoliv.. ale sníh mě teda trochu zaskočil.
V tu chvíli byl můj největší nepřítel vítr. Protože zapálit v tom svíčku, to by se jeden picnul
Taky jsem byla s autem v myčce. To byla sranda. Je to divný, ale mě to baví jezdit do myčky. Je to jak sci-fi, jak tam kolem lítaj ty kartáče
A tak si tam stojím v té frontě, dvě auta předemnou... vyjímečně svítilo sluníčko, tak jsem si koupila společně s lístkem na mytí nanuk a vystavovala jsem se tam slunku. Najednou mi někdo zaklepal na rameno. To, že jsem málem dostala infarkt asi nikoho nezajímalo
"Ahoj, co tady děláš?" Ozvalo se vedle mě. A kdo tam byl? Můj ex... jojo, přesně ON. Má takovou zvláštní vlastnost. Zjevuje se v naprosto nečekaných situacích.. nečekán, nezván.. a já z toho pak mám psotník.
Dali jsme se do řeci, vykládali, jak se máme a tak dáále. Jo, byl to můj první kluk.. já ho milovala až za hrob.. ale byla jsem mladá a blbá.. a podle toho to dopadlo. Nechala jsem se sebou zametat.. věci, co by mi teď hrozně vadily - mi tenkrát nevadili vůbec a přišlo mi to super cool.
Ach jooo!
První, co mi vadilo, že se nechtěl ukazovat společně před kamarádama. S tím mám spojenou takovou jednu historku, kdy jsme měli rande kousek za vesnicí, tam byla taková chatička.. klid.. Přijel tam jako king.. a že má bebí prej, ať mu ho pofoukám
Jo, nebyla bych to já, kdybych do jedný nezahučela. Šlápla jsem do ní, bota mi tam zůstala.. tak jsem jí lovila rukou.. no vypadala jsem skvostně.. opravdu skvostně... brýle jsem donesla.. tak mi poděkoval.. a prej, jestli se mi něco stalo, že jsem tak špinavá??
A co bylo nejhorší.. hodil mi papírový kapesníky.. a se slovy, že už musí jet, mě tam nechal. Samotnou. Tak jsem musela jít 1,5 km domů... bosá.. špinavá.. a víte co??? narazila jsem na něj ve vesnici na zastávce se rozprávěl s klukama a když jsem šla kolem, tak dělal, že tam nikdo ani nejde.
To bylo naposledy, co jsem ho viděla. Ráda bych řekla, že jsem dala košem já jemu.. ale bohužel.. napsal mi, že mě miluje, ale bohužel se mnou nemůže být.. jaké to klišé
Brečela jsem večer.. brečela jsem dva večery.. brečela jsem týden, měsíc... dva měsíce... půl roku.. jo, tenkrát jsem toho nabrečela hodně.. první kluk.. první velký zklamání.
Od tý doby jsem ho pak neviděla.. až teď u té benzínky.. po 5 letech. Vůbec se nezměnil. Teda vzhledově. Jinak nemůžu soudit, i když myslím si, že asi se nezměnil ani jinak.
Chvíli jsme si povídali... a když jsem byla na řadě, zeptal se mě jen,jestli mám pořád stejný číslo a jestli bych s ním někdy nešla na kafe... Stála jsem tam jak zařezaná... Z tranzu mě probral až další řidič, když mě popoháněl klaksonem
Jako já nevím, co si myslí.. že všechno hodim za hlavu a půjdu s ním plkat ke kafi?? To uhodl teda. Abych zase zůstala někde sama viset... nedej bože zapadnutá v bažině!!