Nexie | Tak to prasklo!

Stalo se to už ve čtvrtek, ale vhledem k událostem, co se pak děly, nebyl čas to sem napsat. Ve středu nás v Praze navštívila maminka. Pobyla tady dva dny a ve čtvrtek jsem s ní jela domů. Tak trochu se tu nakouslo, že už mě ta škola nějak nebaví a že mi vlastně už ani nejde. Nějak to tak doutnalo, a doma to večer všechno vypuklo. Došlo na pláč, na slzy, na výčitky... To se ale bohužel dalo čekat.

Zůstala jsem doma na celý víkend. Bylo to celkem dobrý. Vypadalo to, že je klid po pěšině. Ale ono teda velký kulový...  V neděli navečer, jsem tak jako nadhodila, že bych třeba ještě pár dní zůstala, když nemám vlastně kam spěchat... A to bylo, jako bych šlápla do vosího hnízda. Pak začlo čóro móro.

Dozvěděla jsem se o sobě, že jsem nula. Že jsem nic nedokázala, a nikdy ani nic nedokážu. A přítel mě stejně opustí, protože co by na mě viděl, když ani tu školu nemám, že jo. Do týhle doby jsem byla klidná, ale pak už sem klidná nebyla a začla jsem taky řvát jako tygr. Nejsem přeci magor, abych na sebe nechala takhle řvát.

Na to jsem se dozvěděla, že jezdím domů jenom proto, abych z mámy tahala peníze a že když teda si myslim, to co si myslim, tak že se můžu sebrat a vypadnout.

A tady nastává ta vtipná scénka z filmu. Tam když někdo někoho vyhodí, tak ten dotyčnej si vezme dva kufry, tam nahází celej svůj život a jde. Chvíli člověk přemýšlí, co si v takovýhle chvíli počne. Co si vlastně vezme sebou pryč..... Hodila jsem do tašky počítač, starý učebnice na prodeja pár věcí, co jsem si přivezla sebou.  

Popravdě, ještě jsem chtěla přibalit psa, ale ten by to v Praze asi nepřežil. Jedinej, kterej mi fakt chybí. Narozdíl právě teď od mámy. 

Ale abych se vrátila k tématu. Zabalila jsem si věci  a se slovy, že jsem coura jsem ubulená vylítla z domu. Tam jsem narazila na babi s dědou, a ty čueli jako puci, co se to s mámou stalo, že takhle vyvádí. Vypadala u toho jak sedmihlavej drak. Nejvíc nešťastnej z toho byl děda, jako její táta. Takhle jsem ho nikdy neviděla. ... .

Původně jsem chtěla v neděli večer jet hned do Prahy, ale ujel mi poslední autobus, tak to nešlo. Tak jsem odešla k tetě, že přespím tam. Bylo to dobrý řešení, mohla jsem se uklidnit. Byla jsem v klidu. Dala jsem si pivo a kuřecí grilovaný masíčko. 

Bylo to dobrý do chvíle, než se tam s ublíženeckým obličejem dostavila máma  že se mi jde teda omluvit, ale že se teda nemusim vracet, když jsem takhle utekla. Tak jsme si ještě chvíli vyměňovaly názory... a pak jsem se rozhodla, že teda pojedu na noc domů. Bohužel, hlavně kvůli psovi a že jsem si tam zapoměla nějaký věci. 

No bylo to takový divný. V pondělí ráno jsem odjela do Prahy, takže jsme spolu nijak mluvit nestihly. Ani mi nezavolala a že jinak volá 5x denně. A já jí taky nevolala, teď na ní fakt nemám náladu. Jen sme si napsaly něco trochu na icq, ale spíš takový povrchní kecy... prostě není nálada. 

Sice se omluvila,ale to, že na mě moje vlastní máma takhle řvala... a takový hnusný věci... to se těžko nese a jen těžko se na to zapomíná.

Takže jsem teď v Praze, a hledám si práci. Nejradši bych něco v administrativě. Rozeslala jsem už několik nabídek, tak uvidíme. Sleduju to každej den, a doufám, že se někde chytím... takže asi tak§