Včera jsem byla na pracovním pohovoru. Prvním vážném pracovním pohoru. Do normální práce. Žádná brigáda. Odpověděla jsem na inzerát personální agentury, který nabízel práci, která by se mi velmi líbila.
Tak jsem odpověděla a hned druhý den ráno mi volali a zvali mě na pohovor. V pondělí ráno jsem teda vyrazila. Měla jsem z toho srdce až v gatích, co člověk ví, co tam na něj čeká.
Přišla jsem tam a přivítala mě taková starší milá paní. Posadila mě tam k dotazníku, ať ho prý mezitím vyplním. I dala jsem se do vyplňování. Jakmile jsem odložila tužku, pozvala si mě jiná paní do vedlejší místosti a zpovídala mě. Byla opravdu milá.
Pak následovaly testy PC gramotnosti, angličtina, účetnictví. No, když jsem se na netu dočetla, že se tam budou nejspíš takovéhle testy dít, docela jsem se bála, ale nakonec to bylo celkem v pohodě.
Slíbili, že se do konce týdne ozvou, jestli si mě pozve sama firma, tak jsem napnutá, jak guma u trenek. Je sice teprve úterý, ale už by se mohli rozmyslet teda
Jestli existuje nějaký bůh práce, tak bych mu chtěla vzkázat, že tuhle práci bych moc moc chtěla. A byla bych mu moc moc vděčná, kdyby mě trochu nakopnul šťastnou nohou
