Jen bazén, ty a já...

Jiné vysvětlení pro takhle šílený počasí snad ani není než že se zeměkoule zbláznila. Před týdnem jsem byla doma, přes den hrozný vedro, že se nedalo ani vystrčit nos. Vítr se ani nehnul, a večer déšť a rány jako z děla. Asi nás příroda trestá, jinak nevím. 

Když to začne večer rámusit, a dělá to bordel až do čtyř do rána, to nemám ráda. O to víc to nemám ráda, když jsem sama doma, prázdná postel a ke komu se má člověk asi přitulit, když má naděláno v pyžamu.

Můj pan Božský ( tohle označení ze SVM se mi mooc líbí, a tak si ho tak trochu vypujčuju ) byl u svých rodičů, a měli tam zrovna nějakou akci, takže všichni vysedávali v hospodě. Je zajímavý, že u piva stíhal psát své vystrašené skoroženě smsky útěchy se slovy, že je určitě mnohem víc lepších cílů pro úder blesku, než zrovna panelák v Praze. 

Inu, budu mu to věřit, že jo. Nic jinýho by mi asi ani nezbylo. Tak jsem si pustila film a šla si lehnout. Až asi v jednu ráno mě probudil telefon. Hrozně jsem se viděsila, protože kdo normálně volá v jednu ráno. Jojo, byl to on. Přišel domů z té akce a chtěl se zeptat, jestli sem přežila.  Tak jme si tak povídali, až se ten náš hovor tak jako lehce zvrhnul

Nikdy jsem takovýhle hovor nevedla, ale nakonec si myslím, že to není zase tak špatný Každopádně jsem se potom nemohla dočkat, až za mnou přijede zpátky do Prahy. Bohužel Paní příroda se rozhodla, že to zařídí jinak a všechny plány mi překazí. Mrcha jedna, někdy "to" fakt přijde v tu nejmíň vhodnou chvíli. 

Jo, člověk nenadělá nic. S Božským nakonec nic nebylo. Vlastně by se ani nic nestihlo, protože přijel v úterý dpooledne a odpoledne už jsme byli ve vlaku k jeho babičce. Bylo dusno, a tak jsme čekali, že něco přijde. Bohužel to přišlo, když jsme byli pěšmo na cestě od vlaku. Přišli jsme domů tak pět minut po dvanáctý. Takový rány, myslela jsem, že si fakt káknu do trenek, protože když jdete a kolem vás švihají blesky není zrovna nic krásnýho. V tu chvíli jsem ho hrozně nenáviděla, protože jsem chtěla jet autobusem, ale on né, že půjdem pěšky, že ta bouřka jde jinam. A já se tak strašlivě bojim

Nicméně dorazili jsme celí, promočení ale bez újmy. Jen jsme dosedli, přifrčely kroupy a rozmlátily střechu na pergole a garáži. No takový díry. To bylo, jak kdyby někdo střílel pinpongáče Tak se nedalo nic dělat, objednaly se nové desky a druhý den se pustilo do výměny. Božský makal jak divej, a byl na něj skvělý pohled. Když má v ruce vrtačku nebo cokoli jinýho vypadá tak hrozně mužně V tu chvíli se ve mě probouzí přesvědčení, že až budeme rodina, zvládne se postarat o mě, o děti, o dům, o všechno. Protože né každý chlap dokáže něco opravit tak, aby to fungovalo. I když, taky jsme měli takové případy. 

Božský stíhal měnit desky na střeše, mezitím opravil plácačku na mouchy (aby mě nesežraly), dofouknout kola na tříkolce a grilovat maso. Asi žiju se supermužem!!!

 O to hezčí bylo, když jsme si večer vlezli do bazénu, abysme ze sebe smyli pot a osvěžili se po parném dni. Jo, byl to opravdu relax, najednou se člověku tak nějak jakože uleví, jak se osvěží.

A když se sečte teplý večer, bazén, žena a muž... tak to má snad jen jedno jediné možné vyvrcholení  a to rozhodně skvělé vyvrcholení