Ráno se člověk probudí, nechá se učesat, namalovat... oblékne si slavnostní šaty a nastane ten dlouhoočekávaný okamžik. Ten, na který každý jednou čeká. Všchni pláčou, zatím co se nevěsta s ženichem líbají.
No jo, jenže kdo udělá tu krásnou výzdobu, že jo.. člověk by čekal, že nevěsta s ženichem si aspoň řeknou, co by asi tak chtěli. Jenže né, oni čekají, co udělaj ostatní, hlavně, aby se nemuseli moc anganžovat. Už mě to fakt štve. Na svatbu se těším, jenže zatím vidím jen to, jak všichni lítáme jako otroci, jen aby novomanžílci ušetřili.
Jako na jednu stranu to chápu, ale na druhou? By se mohli taky zapojit, podle mého. a né, když se zeptám, jakou byste chtěli výzdobu.. No, já nevim, my jsme se o tom ještě nebavili...
A tak tady lítám, naštvaná až po uši.... a jsem tak moc rozčílená, protože oni tak strašně moc se všemu vyhýbají... Já kdybych byla nevěsta, tak bych si tyhle věci sakra pohlídala, aby to bylo podle mého a né to kydnout na ostatní... Ach jo ..
Ono jen pro upřesnění, svatba je příští sobotu.. a budoucí novomanželé jsou v naprostém klidu...o čemž svědčí i to, že ženich stále nemá oblek...
všichni ostatní mají parádní svatební psychoózu
