Kdybych žila ve filmu...

Bylo by to všechno jednoduší. Všichni jsou tam perfektní, krásně vypadají, nechovají se trapně, všichni je obdivují a nemluví kraviny  Není lepší způsob jak trávit nedělní odpoledne, než sepisováním faktů, co vím o nevěstě a ženichovi, abych vymyslela nějaký vhodný proslov, který můžou slyšet i uši babiček 

Protože kdybych tam přednesla, že se seznámili, když nevěsta prosila ženicha, jestli neví, kdo by tady měl jointa 

Vtipný to začátek, že.. ? Na nějakém chytrém blogu mi poradili, že si mám sepsat, co o nich vím, jací jsou, co jsem s nimi zažila a pak to zkusit dát nějak dohromady. Nejradši bych si jednu práskla za to, do čeho jsem se uvrtala... To jsem ještě netušila, že proslov nebudu přednášet před 50 lidma Tehdy se počítalo s nejbližší rodinou - max. 20 lidma.

 Ani nevím, proč se rozhodli, abych mluvila zrovna já. Když jsem jim nabízela, ať promluví tatínkové obou zúčastněných, oba to zamítli. Jak tohle dopadne.... 

Taky se musím podělit - máme doma nový robotický vysavač, a fakt, je to lepší než televize. Opravdu je to chytrá mašinka, a náš pes ji má taky rád. Honí se po bytě, pes štěká, a vysavač neustále řve, že je v něčem zamotanej protože nevím, jak to ten pes dělá, ale neustle ten vysavač žene do kabelů 

PS: pokud někdo znáte nějaký pěkný citát o lásce, manželství.. nebo nějakou hlášku, prosím, napiště do komentáře  Ať chytím inspiraci do svatební knihy