Do svatby nám schází pět posledních dní. Do mého zbláznění zbývají dny dva. A to proto, že za dva dny zapadnu do naprostého svatebního šílenství (né, že bych už v něm teď nebyla, ale pořád to mám jen tak z dálky).
Zatím jsem to měla všechno tak z druhé ruky - ovšem né od nevěsty, ta je tak nějak v klidu pořád víc a víc... Včera jsem se dozvěděla, že až ve středu přijedu do místa dění, tak už mě tam čeká tuna úkolů. A jeden z nich je, že bych ve čtvrtek měla jet s nevěstou na nehty. Né proto, abych měla nehty taky, ale proto, aby nevěsta nemusela jet sama.
Jako je mi to jasný, jako svěděk mám prostě nějaké ty povinnosti, že jo ... o tom žádná. Ale při představě, že já budu někde sedět a čumět koukat, jak si nevěsta pořizuje nový nehty, zatímco o 150 km jinde vrcholí přípravy jídla, výzdoby a všeho.
Tak jsem odmítla, že tam teda nepojedu a radši zůstanu doma, aby se to všechno stihlo připravit. Je mi celkem jasný, že moje skoro tchýně by nejradši strčila hlavu do písku a vytáhla ji až po obřadu, protože to co na ní naložili, to by snad nezmohlo ani stádo volů (čímž jí nechci nijak urazit).
Naplánovala jsem si teda pěkně, co za práci mě tam čeká a dostla jsem taky výsostné místo u přípravy koláčů - obalovač - tak by asi moji pozici nazval pracovní server, kde jsem teď poslední dobou jako doma
Mimo to mi bylo oznámeno, že prstýnky nebude hlídat svědek ženicha, ale já - protože jsem prý spolehlivější
Včera večer se mi nevěsta svěřila s tím, že všichni tu svatbu nějak moc řeší, že chtějí pořád něco vědět... a že asi zjišťuje, že jim to je jedno, co jak a proč bude udělaný... což mě teda dost vrcholně štve. Došla k tomu poté, co byla tázána od pár svatebních hostů, jaký je harmonogram celého dne.... samozřejmě, že to zatim pořádně nijak nepromysleli, že jo.. protože času je dost.
Na mojí otázku, zda budou rozbíjet talíř, veřejně rozbalovat dárky, jestli budou chtít házet rýži, dražit podvazek a házet kytici jsem se dozvěděla, že to jsou pitomý tradice a snad je nikdo dneska už nedodržuje.. jo holt jsem asi staromódní, no. Ale nakonec se mi dostalo odpovědi, že dárky nevědí, rýži rozhodně ne, podvazek dražit taky nebudou, talíř nejspíš rozbijou ale kytice se v žádným případě házet nebude.
Když tak přemýšlím nad čtvrtkem, vidím se asi jako chobotnice. Jedním chapadlem obaluju koláče, druhým je dávám do krabiček, třetím a čtvrtým (nejsem superchobotnice, abych to zvládla jedním) skládám girlandy z krepáku na výzdobu na svatební hostinu, pátým chapadlem si otírám pot ze slizkého čela, na kterém se zaručeně tvoří krusta z cukru od koláčů a kousků krepáku, a šestým do sebe házím jeden neurol za druhým, abych se z toho všeho nezbláznila
Jsem dost šik, že jo
Joo, svatba je tak krásnááá a přepychová věc... jenže sluhy, si na ni nekoupíš