Jsem na místě!!!

Poté, co jsem se vzpamatovala z toho super pohovoru, jsem nasedla do vlaku a vyrazila směr Vysočina. Stihla jsem to tak, tak... přiběhla jsem na nástupiště, ověšená taškama když už vlak málem odjížděl.

Naštěstí jsem chytla ještě místo, takže jsem nemusela stát. Cestou se mi stalo něco zvláštního, volal mi táta mýho bývalýho, že prý jestli někdy nepřijedu, že by mě rádi viděli. Ono totoiž, aby to nevypadalo blbě, chodila jsem se sestrou ex do školy  a byly jsme dobrý kamarádky.  A tak volal, ať se někdy stavím, že posedíme, popijeme, že by mě rádi viděli. 

Mno, nevím, jak kdo asi ! Tak jsem na to musela tak usilovně myslet, co asi ten exák dělá, jestli si na mě pamatuje a tak, že jsem vyjímečně ve vlaku ani nespala. A na nádraží mě čekala už nevěsta se ženichem a psem. Naložili můj elegantní kufřík a vyrazili jsme směr svatba. 

Jo, je to celkem na bednu tady, všichni šílej. tak třeba zítra mě čeká budíček v půl šestý, abych čilá nastoupila na koláčky. Už to vidím, jak matlám koláče v cukru a u toho usínám.

Taky sme dostali konečné číslo, na kolik přišla svatba. S oblečením pro nevěstu a ženicha, plus nějaký drobnosti se vejdeme do 20.000 korunek českých. Jen ta tisícovečka na kadeřnici nějak nezbývá... 

Takže, jdu zalehnout, abych byla čilá na koláčky... juchů... se nacpu