K neuvěření....

Člověk by čekal, že když někdo na něco spěchá, že teda pohne taky kostrou a ozve se. Ale podle mě, když člověk hledá práci, by měl být rád, držet hubu a krok a počkat, až se mu někdo ozve .. i třeba s týdenním spožděním, protože on přeci potřebuje práci, že jo.   A tak jsem čekala celý minulý týden, jestli se ozvou.. a nic... tak uvidíme.

Narozeniny jsem oslavila v kruhu rodinném a jsem zase o kus starší. Byla jsem ale ráda, když jsem ve čtvrtek ráno odjela zpět do Prahy.

Měli přijet přítelovi rodiče s jeho ségrou. Jenže, přítel byl do večera v práci a pak měli nějakou oslavu, takže jsem s nimi byla já. Zařídili jsme ségře opencard, došli si na zmrzku, koukli do našeho bytu a pak jsme byli na pivečku. No byl to náročný den, přišla jsem domů, práskla sebou do postele a byla mrtvá.

O víkendu jsem byla na brigádě a dneska vyrážíme do bazénu. Tak jupííí.