Ač mě ve čtvrtek přijali na soud jako zapisovatelku, šla jsem stejně v pátek na ještě jeden pohovor, na který mě pozvali. Je to do jednoho obchoďáku s nábytkem, do účtárny. Nevěděla jsem nejdřív, jestli tam vůbec jít, když už mám jistej ten soud, ale za zkoušku se prý nic nedá, tak jsem šla.
Přišla jsem o něco dřív, tak jsem musela chvíli počkat. po chvíli se přiřítil pán v letech, na sobě šedivý kalhoty a modrou vestičku. Vypadal jak Taylor z Gilmorových děvčat
Ptali se mě na takový ty základní věci a pak se do toho vložil onen pan Taylor a začal to na mě zkoušet, že když jsem nikdy v účtařině nepracovala, tak jestli vim, o co jde... Tak sem mu vysvětlila, že moje máma je účetní celej život, takže v podstatě mezi šanonama žiju už od plínky. Pak jsem hodila pár účetních odborných výrazů, který on neznal.. a tak asi uznal, že přeci jen o tom budu něco vědět.
Byla to příjemná půlhoďka, rozloučili jsme se a že mi dají do středy vědět, i kdyby mě nevybrali. Říkám, proč ne.. když by to dopadlo, asi bych to brala radši než soud. Už jen proto, že z účetnictví by kápla nějaká větší penízka.. než na soudu. Je to smutný, že člověk, co na soudu zapisuje jednání a takový věci má tak směšný peníze... že se nestyděj to těm lidem vůbec nabízet.
Takže uvidíme, jestli se do středy nějak ozvou z té firmy. Kdyby ne, ve čtvrtek mám schůzku na soudu a šla bych na soud, aspoň prozatím. Ale to je všechno co by, kdyby....