Tati, kde jsi???

Dnešek je lehce depresivní den. Už delší dobu mi nad hlavou visel úkol, napsat tátovi. Alespoň email. Abyste tomu rozuměli, né že bysme spolu mluvili jen mailem, nemluvíme spolu vůbec.

A to proto, že se naši rozvedli, když mi byly dva roky a od tý doby na mě kašlal.. jen občas přišla složenka se směšnou částkou, která zaručovala, že na něj nevlítnou exekutoři, ale která nevytrhla nikterak náš rodinný rozpočet.  

Dneska jsem se teda odhodlala a napsala mu mail s tím, že jsem samostatně výdělečně činná osoba a že tedy nemusí dál platit alimenty. Chtěla jsem mu napsat, že tď pracuju u soudu, ale nechtěla jsem, aby to vyznělo, že ho tím chci "zastrašit". 

Jenže, jak napsat člověku, s kterým jste v životě nemluvil a přitom je to Váš táta? Můžu a mám vůbec právo ho táto oslovovat? Nejspíš ne. Taky jsem to neudělala. Asi jsem zbabělá.. nebo nevim, ale přijde mi to divný, psát "cizímu" člověku tati. 

Takže jsem mail začala suchým ahoj. 'Stručně jsem napsala, co jsem chtěla... a nakonec přidala, ať se mají hezky. V momentě, kdy jsem to odeslala na mě padnul nějakej smutek, či co já vím... Vím, že někdo nemá žádný rodiče.. ale mít rodiče, vědět, že existuje a nestojí o vás.. to stojí za houby..