Asi omyl tenhle dárek ... ?

 Dnes byl ten velký den... kdy k nám byl zaveden eéélektrický proud..  nene, srandičky.. dneska dělal přítel státnice. Teda, vlastně už bych mu asi neměla říkat přítel, protože to už zřejmě asi neni. Jenže se to pořád ještě definitivně nerozseklo, takže asi ještě vlastně přítel říkat můžu. Nakonec, můžu si mu říkat třeba ježíšek.. však je to fuk.

Tak dnes v půl šestý  mi napsal, že úspěšně udělal státnice a stal se z něj pan inženýr. Už asi před dvěma měsíci jsem mu k tomuto titůlu koupila takové hodinky. Né nijak drahé, takové normální. A dnes, než přišel domů jsem mu je zabalila, převázala stuhou a postavila na stůl s kartičkou s gratulací. 

Příšel domů v jednu ráno. Připitej a zasmrazenej hospodou. Vykládal, jaký to bylo, poděkoval za dárek a šel se umýt. Umyl se, rozdělal dárek a přišel s tím, že bohužel se nedá nic dělat a musí mi ten dárek vrátit, protože v téhle situaci si ho prý prostě nemůže vzít. že si ho mám schovat a případně mu ho dát v nějaké lepší situaci. A kdy jako má ta situace bejt???? jsem na něj vyštěkla.. jestil až si přijde s kufrem pro poslední věci nebo jak... 

Pak se uklidnil, obejmul mě... ale nic neříkal.. já brečela jak želva.. nevzal si můj dárek, stal se z něj inženýr.. těšila jsem se, jak to spolu oslavíme... jak se náš život konečně změní na ten pravej dospělej...ale místo toho mám hodinky ve svý skříni, on spí v kuchyni a já jen bulim do kapesníku, protože to je prostě nejspíš definitivní konec.

Konec všeho, co jsem měla ráda, co jsem milovala... a zůstanu tu sama a opuštěná,... v Praze.