Návrat

Tak tu máme krásné podzimní pondělí. Možná už je to poslední pěknej den v tomhle "podělaným"  roce   A tak je třeba si ho náležitě užít. A jak jinak, než že před cestou někam pryč zjistíte, že nějakou záhadou Vám přestala svítit půlka světel u auta. Když konečně člověk přijde na to, že je špatná pojistka a odchází od auta s pocitem uspokojení, že to zvládl.. se ještě raději vrátí, aby to přeci jen zkusil, zda to svítí... a bum, mlhovce se moc nechce.. a vzadu u SPZ to tady zrovna moc nesvítí. Inu, zalehla jsem pod auto, vyměnila mlhovku.. a doufala, že zatímco bude moje hlava někde pod motórem, nepohne se ten kolos, aby ze mě nebyla sekaná  Jo, jak jednoduší to bylo, když se mi o auto staral chlap.. stačilo říct - asi mi nesvítí žárovka - a čáry-máry-fuk a už to svítilo!!  Teď to nějak nefunguje už. 

Ale, mám ze sebe radost, že jsem si tak poradila. Nehledně na to, že mě dneska čeká dost dlouhá cesta... a návrat do matičky Prahy. Kde na mě čeká jen prázdnej byt a morče. Nebo takhle, on nebude prázdnej - jako bez vybavení - ale bez lidí. Ach jo. 

Musím říct, že se mi tam ani vůbec nechce. Už teď  z toho mám hrůzu, jak to zvládnu. Měsíc už se obávám té chvíle, až to přijde. A teď je to tady. Měla bych se k tomu postavit čelem, ale nejradši bych strčila hlavu do písku, ...