Tak si táhnu na hřbetu...

zas o jeden křížek víc.. není snad ani čím se chlubit... ale můj pes, ten se rozhodl, že na tyhle narozeniny bych asi neměla zapomenout. V pátek ráno jsem se probudila dřív než indy, protože mě vzbudil jakýsi smrad. Nebylo těžké rozlouštit, co to je. Stačilo jít po stopách. Pes se poblil. A poblil snad všechno, co mu přišlo do cesty, jeden pelech, druhej pelech, kobereček v chodbičce, předložku v koupelně a v kuchyni, tam to hodil přímo na gauč.. inu, natáhla jsem se do pracovního a vyrazila zlikvidovat kalamitu.  Tenhle dárek jistě nic nepřekoná !