Vsadila jsem vše a doufám, že rozbiju bank!

Praha se dnes ráno probudila uplakaná. Zatímco včera, když jsem cestovala vlakem jsem myslela, že pojdu na teplo, dnes ráno bylo příjemně. Sice pršavo, ale příjemně.

Při prvním pohledu z okna mě napadlo jen to, že je to tady!! Trest za to, že jsem se málo připravovala na dnešní velkou událost. Přijímací zkoušky!!

I vyrazila jsem tedy do školy, plná odhodlání, že to nějak dopadne a v nejhorším případě půjdu do práce. Znáte takový ten pocit, když jdete někudy, kudy chodíte hodněkrát a najednou zjistíte, že stačí málo a už tam chodit nebudete. Všechno Vám tam přijde takový jinačí, než jindy.

Třeba dneska ráno v metru. Ráno jezdí v takovém intervalu, že prostě NEMŮŽE být zacpaný! A ono fakt nebylo. Jindy je naprášený až po střechu, ale tentokrát ne. Asi je to tím, že jsou ještě prázdniny, dovolené a všichni z města radši vypadnou někam na venkov. Dneska jsem četla v deníku Metro anketu, jaký nejkrásnější místo lidi o prázdninách navštívili. Jedna holčička tam říkala, že to byla Vysočina. Že tam chodila do lesa a byla tam příroda! No bodejť, vím, kde mám bydlet ne

I svezla jsem se tedy zase po čase metrem. Zvyklá na lítačku, zapoměla jsem si málem cvaknout lístek. To by mě ta cesta po místních krásách vyšla sakra draze!

Vystoupila jsem na hlaváku, ale jeden by řekl, že není uprostřed města ale uprostřed bezďákova. Fuj hnus to je, fakt. I když se to teď teda dosti zlepšilo.

Ve škole jsem si dala přijímací testy a potkala spoustu přátel, kteří neuspěli na první pokus jako já. Ó jak milé! Otázky byly záludné. Jako by mě tu už nechtěli! Nedalo se nic dělat, co jsem nevěděla, tak jsem prostě hádala. Vsadila jsem vše s pocitem, že to nějak dopadne... a při troše štěstí rozbiju bank!!

Wooow, to by bylo super.