Nexie | A kde je marmeláda!

Né vždy, ale někdy mě po ránu přepadne chuť na něco nadýchaného, sladkého a plněného. Na koblihu! Nejsem zrovna koblihový maniak, ale občas si ji dám. 

S koblihou mám  spojený Masopust u nás ve vesnici. Já ne, ale moje babička dělává výborné vdolky s povidlím a tvarohem. A aby mlsné jazýčky nezústaly ve stereotypu, smaží koblížky. S jahodovou marmeládou. Mňam! Kdo neochutnal, nepochopí!

(Pro ty, kteří netuší, jaký je rozdíl mezi vdolkem a koblihou. Kobliha se plní vevnitř, vdolek nahoře.)

A tak si občas zajdu na koblihu, dám si k tomu čaj a vzpomínám jaké to je, když ještě leží sníh a vesnicí se nese hlahol masopustních masek, které tančí své tance mezi domy. 

Dnes ráno jsem si zrovna jednu koblihu koupila. Vypadala krásně. Byla nadýchaná, ani jedna vráska. Nahoře jemně posypaná cukrem, jak to mám ráda. Nesnáším totiž hnusné nánosy rozblemtaného cukru. To mám hned celou koblihu naprosto zničenou. Sedla jsem si na lavičku, v ruce kelímek s čajem a mé chuťové buňky zažívaly orgasmus. 

Než se do koblihy pustím, hledám vždycky dirku, kudy vstoupila marmeláda. Parkrát se mi stalo, že jsem začla z jiné strany a všechnu marmeládu jsem měla, v lepším případě, na ruce. Pokud byla dávka marmelády mohutná, byla pak marmeláda všude. Naprosto všude. 

Díru jsem ale nenašla. Asi je začínají maskovat, aby si pochutnavači užili trochu dobrodružství. Avšak v momentě, kdy jsem se dostala za polovinu koblihy, bylo mi jasné, kam se díra poděla!!

NEBYLA  TAM!!! Ani marmeláda, ani díra. Což je celkem logické, protože k čemu dělat díru, když ti tam marmeládu není!! Cha cha !! Pekaři v celé zemi se mi smějí. 

Chci toho snad tolik od koblihy za 7,90? Nejspíš jo. Krize dopadla už i na ně, tak společenství koblih rozhodlo - už nikdy žádná marmeláda! 

Možná jsem jí mohla poslat do občanského juda, jako czech šmejd!! Aspoň bych na tom vydělala. Takhle mi to akorád zkazilo mé chuťové orgie! Cha cha!