Je něco po půl šesté a já si tu házím poslední věci do batohu. Odjíždím dnes za mým Drahým k jeho rodičům, protože jeho malá sestřička bude mít narozeninovou oslavu. Bude jí deset. Jo, kde jsou ty časy, kdy to bylo i mně.
Měla jsem krásnej a bezstrarostnej život, jediné co mě trápilo, jestli kámoška nemá lepší svetr než já a podobně.
Ještě, že se se svou potencionální tchýní a tchánem dost můžu, takže mi to nevadí, že tam týden budu.
1) mám lepší spojení než odpoledne, takže mi na sebe spoje hezky navazujou
2) nehodlám ze sebe dělat řízek, až pojedu v těch vedrech
Kámen úrazu však nastane v momentě, kdy mě přijede vyzvednout můj Drahý. To by nebylo ještě tak divný, ale jak přijede. Na MOTORCE!!! No to bude moje smrt! Mám z toho děs, jak čert z vody.
Nevím proč, ale mám v sobě zabudovanou nějakou averzi vůči motorkám. Jako malá jsem vždycky sledovala,když kolem našeho baráku projížděli chlápci na hárlejích, když pořádali tady nedaleko sraz. Pak se jich tu pár vybouralo a pár i blbě, možná to ve mě zanechalo takovej blok. Uvidíme, takže:
MYSLETE NA MĚ, AŤ PŘEŽIJU!!!!