Píšu to sem až zpětně, protože jsem neměla příštup na net. Byla jsem totiž s mým Drahým v Praze, čekaly ho státnice - a tudíž možnost, že konečně!! jeden z nás bude titulovaný!
Když můj Drahý po cestě přistoupil do vlaku, koukala sem, že byl nějakej divnej a měla jsem správný tušení - měl v sobě prášek na nervy! I když, nebylo to špatný,aspoň byl chvíli klid.
Po příjezdu do Prahy jsme vykoupili jeden obchod s potravinama, protože jsme měli hlad jak blázen a v bytě prázdná lednička. Nečekaně. Z domů jsem vezla rizoto se zeleninou a houbama, bylo moc mňam.. až jsme se oba přežrali
Koukli jsme na zprávy a pak už to bylo furt dokola a dokola opakování prezentace k bakalářské práci.. a já, člověk technikou nepoznamenaný, jsem myslela, že to bude moje poslední, protože poslouchat furt to samé a nevědět o čem je řeč, to je nic moc. Ale tak aspoň si to Drahý natrénoval
Hodiny ukazovali něco kolem půl jedenácté - nevím přesně, moje vidění bylo značně rozmazané - a konečně jsme se dostali do postele. Padla jsem jak mrtvej brouk. Uháá.
Nezbývalo jen čekat, co přinese další den.