Ve středu jsme vstávali časně. Atmosféra byla tak hustá, že by se dala krájet i nožem na máslo. Budík drnčel už v šest hodin. Nejradši bych mu dala do nosu a spala dál, ale byl to den s velkým D!!
Tak jsem tedy jako poslušná a vstřícná žena vstala a vláčela se krokem postíženého slona k žehlícímu prknu, abych Drahému na tu událost přežehlila košili. Ještě poslepu jsem nahrabala žehličku ve skříni a šla na to. Jak jsem dožehlila, odpotácela jsem se do kuchyně, uvařila kafe a nachystala snídani. I když jsem měla pocit, že Drahý nepozře ani sousto.
Pozřel! Ještě, že se po několika zkušenostech obléká, až když je připraven k odchodu, protože na sebe obrátil kus salámu a vycintnul kafe. Ty nervy!!
Při odchodu mě políbil a já zapadla zpátky do postele. Měla jsem pocit, že ještě o minutu dýl a usnu za chůze. Spala jsem tvrdě a vzbudila jsem se až před desátou, před onou hodinou H. Byla jsem jak na trní.
Zapla jsem si televizi, abych se trochu uklidnila, ale pak jsem se stejně přistihla, že čumím do blba!!
V jedenáct hodin přišla potěšující zpráva - JE TO DOMA!!! Můj drahý je konečně titulovaný!! Je to můj šikula Zvedla jsem tedy kotvy, než Drahý přijde domů a utíkala koupit dort. Ať to aspoň trošku oslavíme. Sehnala jsem báječný, a klidně to tu řeknu - čokoládový ze Světozoru, protože to byla opravdová mňamka. Uviděla jsem ho v chladícím pultu a okamžitě si mě získal.
Luxusní mini dortík, celý zalitý hořkou čokoládou, zdobený střípky z mléčné čokolády a zasypaný mléčnými hoblinkami. Vevnitř tmavý korpus promazaný čokoládovým krémem s banánem a kandovanými višněmi. No ten byl tak perfektní!! Krásný, úžasný a už jen při pohledu se mi zbíhaly sliny.
Opatrně jsem ho nesla domů, abych ho nepoškodila. Uložila ho do lednice a čekala, až přijde ten můj titulovanýKdyž dorazil, oznámila jsem mu, že v lednici ho čeká překvapení. Jelikož je můj Drahý na jídlo, obratem utíkal do lednice a donesl malou bílou krabičku.
Jak dosedal ke stolu, krabička mu vypadla z ruky a otočila se třikrát kolem dokola. Auu. Buum. Báác. Šly na mě mdloby, když jsem to viděla. Byla z toho jedna velká čokoládová koule. Tak jsem se radši sebrala a šla pro lžičky, abychom to snědli než mě z toho klepne.
Chtěla jsem Vám sem dát fotku, ale nějak sem to nestihla, než se z toho stala katastrofa. Proto přidávám jen obrázek ze stránek Ovocného Světozoru, protože byl opravdu skvělý.