Když přijde láska na papíře

Už od rána mám šílenej den. V půl sedmý mě probudil pes, protože přes noc vypil všechnu vodu v misce (což se ještě nikdy nestalo) a tahal mě, abych mu donesla, že má žízeň. I poslušná panička vyskočila z postele jako křepelička a utíkala pro vodu.

Měla jsem pocit, že jen jsem dolehla, řval na mě budík! Někdy bych s ním práskla o zem!!  Vezla jsem mamku do práce a pak se vrhla do zařizování nejrůznějších věcí. Předpověď byla taková, že nejdéle v deset hodin budu doma, dojela jsem až teď. Cestou jsem ještě někde ztratila kožený obal na mobil, což mě značně rozčarovalo. 

Dojela jsem domů tedy s nechutí, že se mi dnes nedaří a čekají mě samé horší věci. Jen jsem zastavila na dvoře, vyskočila z verandy (jak čertíček z krabičky) babi, a mávala mi před nosem obálkou. U toho mávala rukama jak strašák na poli a volala na mě, že mám jít honem, že mi přišlo něco od Drahého (soudě podle podací pošty) a že chce rychle vědět, co to je 

Rozlepila jsem tedy obálku, ale oznámení o promoci tam nebylo. To babi zklamalo a odporoučela se zpět do kuchyně vyrábět lečo. 

ALE!!!!

Bylo to tam. Přáníčko. Nemám narozeniny, svátek ani nic podobného, k čemu by se hodilo přání. A já přání ráda  V dnešní době, kdy mi chodí jen textovky a maily kolikrát zatoužím, dostat dopis, pohled nebo přání. Drahého to ovšem moc nebralo, takže žádný přáníčko za celý dva roky nebylo dodáno. Až letos k narozeninám mi přišlo poštou, to bylo překvapení. No a dneska. 

Otevřela jsem to a rázem jakoby ze mě všechny starosti spadly. Taková krása. O to se nejde nepodělit.

Vevnitř bylo napsáno "Miluji Tě" a podpis.