Nový rok! Šťastný?!

 Tak se den se dnem sešel a máme tady zase další rok. Rok 2012. Nevím proč, ale ta číslovka se mi líbí, vypadá tak nějak pozitivně. Proto mi nejde na rozum, proč si všichni jako konec světa vybrali zrovna tohle číslo. Nechápu, proč tomu někdo věří. Nakonec proč ne, ale jestli nějakej konec světa přijde, tak myslim, že už mě to pak nebude trápit. Pokud jako jediná nepřežiju a nebudu muset vyrábět archu 

Jak starý rok odchází, donutí vás to přemýšlet nad tím, jaký vůbec byl, co komu dal, co komu vzal. Na spoustu věcí člověk brzo zapomene, a je to škoda, protože někdy to jsou opravdu pěkný věci. 

Loňský rok pro mě začal hezky. Přivítala jsem ho společeně s mým Drahým u něj, kde jsme společně s jeho přáteli a s některými mými přáteli oslavili Silvestr. Všechno vypadalo krásně, v ruce mě záblo šampaňské a pod kabátem hřáli ruce Drahého. Sledovali jsme obrovský ohňostroj a bylo nám skvěle. 

Pak přišla hned záhy první perda do zad, když se mi nevydařily zkoušky. Ale říkala jsem si, že to nějak dopadne.

Následně mě potěšilo a překvapilo to, co jsem dostala na Valentýna. Někdo ten svátek nemá rád. Že prý se má láska dávat na jevo každý den, né jeden den v roce. Ale mě se to líbí, tak co.  Dostala jsem krásný prstýnek. Sice né zásnubní, ale z lásky. Je krásnej. Přišlo mi, že náš vztah je naprosto ideální a nemá žádné šrámy.

Jak hořké bylo moje probuzení z reality, někdy koncem března. Vyráběla jsem takhle něco na notebooku Drahého, protože můj byl v opravě, a na Icq napsala Drahému jedna naše známá. Teda spíš jeho, než moje. Bohužel netušila, že tam sedím já, a nedávala pozor, co píše. Inu nedalo to, mě, zvědavé... a koukla se, co si spolu psali ještě. Nemá se to, já vím, ale když už to tak přišlo... Co jsem ale našla,bylo to nejhorší, co jsem mohla. Představa, že si myslíte, že Vás někdo miluje a přitom flirtuje po netu s někým jiným.. a píšou si i takový věci, co by neměly opustit ložnici, pak je to blbý.  Pak má člověk náladu hodně moc zkaženou..... Tak nějak jsme se nad tím přenesli, ale pořád to ve mě hlodá a hlodá a hlodá. Takovýho brouka se nikdo jen tak nezbaví.

V květnu pak přišly další zkoušky, další zklamání... čekalo mě dlouhé učení přes prázdniny, přijímací zkoušky, odloučení od Drahého.. a vůbec nic moc hezkýho. A teď to korunovala čekací doba na kolaudaci pidi bytu. Už od konce listopadu čekáme a pořád nic. Tak snad 10. ledna se už dočkáme.

Celkově si myslím, že loňský rok byl naprosto na budku. A doufám, že letošní (pokud je ten poslední - a i kdyby nebyl) bude o moc lepší. 

 A aby to nebylo takové všechno moc neveselé, mám novinku. V červnu se chystám na svatbu... nikoli však na tu svou, ale na svatbu někdy v budoucnu švagra  a jeho přítelkyně. Požádal jí o ruku na štědrý den, to sme všichni čučeli. 

Takže, z těhle všech důvodů jsem si dala následující předsevzetí:

1. pěstovat si svůj krásný vztah 

2. přestat tolik žrát (to abych na tý svatbě nevypadala jak bowlingová koule)

3. začít trochu víc cvičit

4. začít se věnovat koníčkům, abych neměla ze všeho vředy

Jsem zvědavá, jak dlouho to vydržím, takže si budu držet palce.. a Novému roku zdar, nazdar!