poslední dobou mám pocit, že je to opravdu tak! Bohužel. Ve škole, v životě. Všude. Většina zkoušek mi vyšla tak, že musím buď na opravu nebo na ústní.. a to jsem už celá nažhavená. Nemůžu prostě jeden semestr klidně studovat. Fakt, že ne.
Druhá kalamita mě potkala včera. Šli jsme s Drahým na procházku a táhnul mě někde lesem (v Praze lesem), kde to absolutně nezná.. až jsme vylezli někde u ohrady s ovcema, který měli elektrický ohradník. Takže bud mohl člověk spadnout do potoka nebo dostat pecku - jediná možnost bylo přejítí po namrznutý kládě.
Chtěla jsem to vyfotit, aby to každej viděl, kudy musím chodit
No prostě se z toho asi brzo picnu... takže se jdu zahrabat do učení a pokusit se s tím něco udělat.
A aby toho nebylo málo.. obrátila se proti mě i matka příroda... takže jsem v očekávání.. jestli jsem nebo nejsem v očekávání... není nad vzrůšo, co nám život připraví!