A máme po svatbě... Hurá!

Trochu mi to trvalo, já vím. Jenže! Co jsme v pondělí ráno přijeli, tak furt jenom spíme, přítel jde do práce, spíme, jíme, a zase spíme... Jo, bylo to prostě náročný Do Prahy jsme dorazili v pondělí a já z těch lidí byla zase tak v šoku, že bych to nejradši otočila hned zpátky na Vysočinu. Ale teď taky něco k té svatbě, že jo 

Čtvrtek - 2 dny do svatby

Budík řval už v pět hodin, ale zdatným obratem jsem ho umlčela. Jen jsem se ale otočila na druhý bok, přistála mi na obličeji  čivava budoucích manželů, kteří spali vedle. Oblízal snad uplně všechno, co vykukovalo z poddeky.  Vyhrabala jsem se teda, stáhla si vlasy do culíku, vzala si oblečení ze včera a slezla dolů, kde už bylo všechno připravené na koláče. Trvalo mi tak půl hodinky, než jsem se probrala. Daly jsme si se švagrovkou (budoucí) kafčo a sníďu a mezitím přijížděly zkušené ženy-koláčovky ze sousedství. 

Nakonec se nás kolem koláčů motalo sedm. Ženichova maminka mastila, zadělávala, strkala do trouby, švagrovka obalovala v cukru, já měla na starosti rozinky a tvaroh a ostatní ženy motaly. No řeknu vám, ještě teď mi z toho jde hlava kolem, protože takový pidi midi koláčky.. to bych si zamotala obě ruce s nohama dohromady.

Začaly jsme v šest a poslední plech se vytáhnul v půl druhý. Koláče byly všude kolem, v kuchyni, v chodbě, v komoře. Všude. Ale byly mňamkovní. To teda jo. A že já koláče moc nemusím.

Oběd jsme udělaly už ve středu, takže bylo aspoň bez starostí. Nadlábli jsme se a já si šla na chvíli lehnout, nějak mě to vyčerpalo.  Spala jsem asi hodinku, a když jsem vstala, naši snoubenci byli někde fuč. Takže všechna práce zase zůstala na ostatní. Chystaly se krabičky, tácky, a kdo ví co ještě. Toho sladkýho, co jsem u toho zbagrovala... hrůůza. 

Navečer jsme si, my dámy, udělaly kadeřnický salon. Barvily jsme si vlasy. Nevěsta na blond, já na světle plavou, tchýně melír a malá švagrovka červený pramínky. Někde jsem si taky sedla do barvy, protože jsem si na teplákách udělala značku právě tam, kde je nejmíň vhodné mít na tmavých teplákách hnědý flek

Hlava mi ani nestačila uschnout a volal můj drahoušek, že potřebuje, abych pro něj dojela na vlak. Tak jsem jela. Už jsem se na něj po celým dnu těšila. Večer jsme pak ještě poseděli v hospůdce, dali si pivečko a hranolky s kečupem. Nemohla jsem po celým dni sladký ani vidět

Pátek - 1 den do svatby

Vstávalo se už v šest hodin. Přítel jel k holiči a já jsem se vrhla do dělání pomazánek na jednohubky. Postupně, jak se všichni balili, makalo se, až se z nás kouřilo.  Budoucí novomanželé vyrazili rozvážet zbytek cukroví. A přijeli až ve dvě, takže bylo doma prázdno. Přítel se po návratu od holiče sebral, a s tchánem šli zdobit sál na druhý den. Já s tchýní dělala pomazánky, do toho se vařil oběd a zdobil dort. Před polednem přijela sestra tchýně s rodinou. Aspoň o bylo vzrůšo. Děti se na mě vrhly, užíraly mi pomazánku a obě mi chtěly vypravovat. 

Po obědě jsme spláchnuly nádobí a daly se do výroby svatebního oběda. Guláše a knedlíčkové polívky. Vařilo se pro 40 lidí. To byly kastróoly. Tolik omáčky jsem snad v životě neviděla

Můžu říct, že když sme po dovaření sedli všichni pod pergolu a dali si kafčo, bylo to opravdu osvěžující. Už jsem byla naprosto vycucaná. A ne jenom já. Na sedmou jsme se s nevěstou zbalily a odjely k jejím rodičům, kde jsme strávily předsvatební večer. Docela mi to bodlo. Mohla jsem přípravy u ženicha vypustit z hlavy.

Dorazily jsme k nevěstě domů kolem sedmé hodiny. Rozjezd ale nebyl taky tak hladký. Sedly jsme u ženicha do auta a startujeme. Jednou, podruhý, potřetí, počtvrtý. Pak to nevěsta radši vypla, protože to nějak záhadně smrdělo. Všichni chlapy se seběhli a zkoumali to, čím to asi je. Nakonec zjistili, že asi někde natekla voda v myčce, nahodili to a my konečně odjely. 

Po cestě jsme se stavily v tescu, koupily si lahvinku vína, kofolu a brambůrky, abysme si udělaly krásný večer.  Jak jsme dorazily konečně domů, nevěstina maminka se sousedkou byly už tak společensky unavený, že jsme se musely smát. Tak jsme si daly trochu s nima a pak jsme vyrazily s nevěstinou kamarádkou po městě, navštívit pár bývalých spolužáků ze střední. Byly teda jen dva, no ale co U té druhé spolužačky jsme se zdržely ještě trošku dýl. Možná jsem zapoměla říct, že jsme si sebou nesly láhev jahodový vodky... byla docela dobrá, ale na hlavu pak nic moc A tak jsme seděly, pily a tlachaly. Nevěsta už byla trochu více společensky znavená a tak vyprávěla zážitky ze seznámení s ženichem i z jejich sexuálního života. Tam mě donutila přísahat na život kamarádčiny kočky, že to ženichovi nikdy neřeknu Ale jak se říká, zprávy z předsvatební noci se nikde nevypráví.

V jedenáct hodin tam na nás někdo klepal na topení. A já se mu ani moc nedivim, protože jsme byly trošku hlučnější  Když už klepal asi potřetí, sebraly jsme se, že půjdem domů. 

 Po cestě volal ženich, a byl lehce napruzen, že nevěsta je trochu víc společensky unavená, kdž on musí sedět doma. Dostal zákaz od maminky jít do hospody Doma jsme ještě zbouchaly každá dva karbanátky, sklenici kyselejch okurek a láhev vína.  Ještě teď se divim, že jsme se nepoblily.

V noci jsme vyváděly asi do tří do rána. Po jídle jsme ještě zkoušely účes, vyprávěly si historky, drbaly naše muže. V půl druhý ráno přišel nevěstin brácha, takže jsme přibraly ještě jeho. Máma z nás byla na prášky a chodila furt, ať už chrápeme. A čím častěji chodila, tím míń se nám chtělo spát. 

A tak nevěsta stráviila svou poslední svobodnou noc v posteli s jednou velkou dekou a se svou svědkyní. Jo, a psem za krkem.

Sobota - den D

Budík řinčel v šest hodin a moc se nám nechtělo vstávat. Mě proto, že začla doléhat "svatební psychóza", nevěstě proto, že žádnou psychózu neměla. Ale tak nakonec jsme vylezly, já se dala do česání, kamarádka pak malovala a nakonec jsme začly nevěstu oblékat do šatů. Kupodivu nám to šlo líp, než večer předtím. Čím to asi bude, že jo??

Když byla nevěsta hotová, začla jsem se oblíkat já. A kolem půl desáté dorazili svatebčané od ženicha. Tak se pár z nás vydalo zdobit auta pro nevěstu a pro ženicha. Domluveno bylo, že já pojedu s nevěstou. To jsem se ale pěkně zpletla. Všichni už seděli v autě a já si šla k autu nevěsty. Najednou do mě ale strčila její macecha  a prý, že nevěsta pojede sama. Že s ní rozhodně nepojedu!! Co to jako mělo bejt? Ptal se jí snad někdo???? Nejvtipnější na tom bylo to, že všechna auta už byla pryč. Takže to vypadalo, že zůstanu natrvalo stát před bytovkou. Pak mě vzali nevěstiny prarodiče, ale byla sem tak naštvaná a tak zklamaná, že jsem měla chuť se na celou svabu vysrat vyprdnout. A jak jsem s nima jela, dopadala na mě nějaká depka z toho, že to nějak není, jak mělo být.

Dorazili jsme na zámek. Před námi byla ještě jedna svatba. Potom přišla paní matrikářka a vzala si svědky a snoubence stranou a říkala nám, co a jak. Vzala si naše občanky a prstýnky a vrátila se asi za 5 minut. To už jsme se řadili do průvodu. Šla maminka s ženichem, pak já a svědek (který mě potěšil, když mi říká: Tak pojď, zavěs se do mě  - je to můj nejlepší kamarád, kterýho jsem poznala, když jsem začla jezdit k drahouškovi domů). Následně se do obřadní místnosti nahrnul zbytek lidí a nakonec nevěsta s tatínkem. 

Jen jsem jí viděla, už se mi valily slzy do očí. Za ruku jsem držela malého mládence a ten taky plakal. Tak jsem se ho ptala: Proč pláčeš? a on mi na to mezi zvlyky: A proč pláčeš týýýýý?  bobeček.

Obřad trval asi 15 minut. Čekala jsem teda, že to bude delší, ale vzhledem k mým botám, které už si žádaly konec mi to ani nijak nevadilo.

Vyfotili jsme se v zahradě a vydali se na cestu na oběd. A opět můj problém, zase nebylo nikde místo v autě. Nakonec jsem se posadila k sestřenice přítele a jejímu příteli. Seděla jsem v autě a můj drahouš furt kroužil kolem a hrozně se sháněl, kde jsem chudák. Ale bylo to roztomilý

Na obědě bylo v plánu, že promluvím. Jenže tatínek nevěsty si to nějak rozmyslel, a začal řečnit sám. Což mi nějak moc nevadilo, protože jsem stejně neměla pořádně co bych řekla. A pak už se jen jedlo a pilo a jedlo a pilo a tancovalo. 

Dokonce i ten můj pan velký dýdžej slezl dolů, aby si se mnou zatancoval Byl to příjemný večer. S přítelem jsme odcházeli jako poslední, někdy kolem půl pátý. 

No bylo to pěkný. Tancovalo se, bylo hodně jídla, pití, nikdo si neublížil, nic moc se nerozbilo, dárky se neopakovali... co víc, si přát.

Jinak, svatební kniha měla velký úspěch. Ze začátku do ní nikdo psát nechtěl, ale pak už se málem prali, kdo napíše dřív. A skladba ostatních dárků? Kávovar, mikrovlnka, mixér, fritéza, digialbum(to bylo od nás), ručníky, povlečení, plyšový medvěd, skleničky, poukázky do Ikea a v hotovosti celkem bylo v přáníčkách 25 000) Což když si vezmeme, že nebyl ani jejich rozpočet na svatbu (ta vyšla na nějakých cca 20 000) se dá říct, že tato svatba zaplatila sama sebe a ještě zbylo