tlapka: Třikrát sláva, že už se to přehnalo, co?
Hmmm... domácí koláčky... to bych si hned dala jeden s kakaem na snídani.
Když už nezaplatili holičku, tak snad aspoň ty kalhoty!
Ten večer před svatbou... brrr. Víno, vodka a okurky! Proboha! Nebály jste se, že o svatbu přijdete?
To s těmi auty je docela trapné, se svědkyní by měli počítat... Byla jsem jednou na svatbě pro mě skoro cizích lidí a slzela jsem taky, takže dojetí chápu.
Tvůj blog se mi líbí a ráda ho čtu, můžu si tě přidat do přátel?
nexie: Děkuju za pochvalu, určitě můžeš
No, musím říct, že už je to za náma, protože v sobotu večer, teda spíš ráno, když jsem si šla lehnout, tak jsem byla tak na nervy už ze všeho, že jsem si v tu chvíli říkala, že já se hodně hoooodně dlouho vdávat nebudu.
Účes se nakonec taky zvládnul, takže v rámci možností to dopadlo dobře. A to s těma autama, to snad ani radši nechci komentovat. domluva byla, že pojedu s nevěstou, ale paní lady macecha se rozhodla, že ne. Normálně si přede mě stoupla a nepustila mě tam. Nevěsta byla taky naštvaná, protože jsme tak byly domluvené.. prostě, byla na cihlu do hlavy... macecha jedna...
Ještě štěstí, že bylo v autě u nevěstiných prarodičů volno, jinak bych tam asi stála ještě dneska...
tlapka: Hotovo
Je to pitomé. Kór když přání nevěsty bylo takové, jaké bylo. Asi si macecha myslela, že už těch "rozmarů" bylo dost. Tak snad si zapamatuješ z akce hlavně to hezké!
Na Tvé svatbě Tě určitě (snad) z auta nikdo nevyhodí!
nexie: No ona mě pak večer vytočila ještě párkrát, ale už mi byla celkem šumák... Jo, vzpomínek mám víc než dost
Vzhledem k tomu, že jsme teď byli s přítelem svědky bláznivé svatby jeho bratra, myslím, že si teď asi necháme zajít chvíli chuť .. a pak snad dojedu na tu svatbu i autem