"sme spolu skoro tri roky tak necekej nakou blaznivou zamilovanost jako na zacatku"

je to opravdu tak? nejde to změnit? a co za dvacet let? budem jen sedět a tupě na sebe zírat? nebo už spolu nebudem sedět vůbec? ............ 

 Tak jsem se rozhodla, že s touhle školou skoncuju. Došla jsem k tomu dneska ráno, když jsem se ve tři, ve čtyři a v půl šestý ráno vzbudila vyplašená, že už musim do školy. 

Je to už dýl, co jsem něco delšího napsala.A tak myslím, že teď je ten pravý čas.  Otevřela jsem si grepový pivo a k tomu zakousla tuňákový sendvič. Mňam. Pro ten mám prostě slabost, jak se stavuju u benzínky, tak je můj!  Mám

přesvědčila jsem se o tom dneska, když jsem byla na nákupním výletu v Brně. Jo, člověk nikdy neví, kdy to na něj udeří. Je to na dlouhý vypravování a tak to sem všechno napíšu až zítra, protože dneska jsem ráda, že na to aspoň trochu vidím, inu, bylo to náročné!

Ale na duši je mi krásně

To je teď moje věčný dilema. Ve škole už mi to leze na mozek hrozně moc. Leze mi to na mozek tak strašně moc, že když ráno vstávám, tak z toho mám málem depku.

Proto jsem poslední

víkend. Ve čtvrtek jsme nacpali žrádlo morčeti na týden (i když jsme jeli jen na tři dny) a odjížděli s úlevou, že si na Vysočině oddechneme. No, jen tak mezi námi, moc nám to nevyšlo

Jsem ráda, že jsem se včera zapakovala a zmizela z Prahy. Bylo už na čase. Měla jsem tam toho plný zuby už. Odjela jsem s přítelem k jeho rodičům, protože chystali oslavu na sobotu. Bohužel jsme si to tak naplánovali, až jsme přeplánovali.

 Co slyším v televizi, se mi někdy zdá jak sen. Jak si tak přepínám kanály, narazila jsem na jedničce na nějaký pořad o plastice nosu a prsou. No takovej humus jsem teda dlouho neviděla. Ble ble ble. 

 Ráno jsem se probudila do pršavýho rána. Doma na Vysočině mi to ani nevadí. Ale v Praze je to hnus. Člověk vleze do tramvaje, tam zmoklej smradlavej bezdomovec.. že by se z toho jeden potento.... 

 Venku je krásně. Svítí sluníčko, skoro nefouká vítr. Příroda se probouzí už i tady u nás. No prostě dokonalý jarní ráj. Mě však ale přepadlo nějaké existenční dilema. Dobrá nálada, kterou jsem měla ještě po probuzení se nějak vypadřila. Kdo ví, kam vůbec.