Nexie | Nexie...

neděli jsem si hezky propracovala. Vánoce se blíží, lidé (zatím né zas tak moc) šílejí a proto v práci jedeme na 120%. Mám takový pocit, že za chvíli už se do toho stánečku nevejdu, protože je tam tolik vánočních mašlí, tašek, krabic a dekorací, takže když to večer uklízím, málem to tam musim šlapat

 Říkat, že Vánoce jsou tady je možná předčasné, ale první adventní neděle už klepe na dveře. A proto, abych zahnala chmurné myšlenky, které mě poslední dobou provází, pustila jsem se do chystání Vánoc.

Naposledy jsem psala, jak nás čekala promoce. Já si vyrobila na hlavě rudou záři a měla fóbii z toho, jak zvládnu dva dny vařit a péct pro Drahého rodiče a sourozence. Na začátek je třeba říci, že jsem to zvládla dobře.

Víkend se nesl v duchu pracovním. Neštěstí bylo, že můj stánek je hned u vstupních dveří, které zrovna tenhle víkend vypověděly službu. Tak šílená zima, jaká tam byla, to si neumíte představit. Brrr. Ještě teď mě zebou nohy a všechno. Vypila jsem hektolitry čaje a proto jsem každou chvíli letěla tam, kam chodí každý sám. Bohužel,

Včera večer jsem uléhala s rozečtenou knihou do postele s tím, že jí prostě musím dočíst.Byla opravdu zajímavá. Jmenuje se "Plyšová veš", pro ty z vás, které by zajímala, přiládám i obrázek titulky, aby případní zájmci věděli, jak zhruba vypadá.