a to to dneska vypadalo jako slibné ráno. Snídaně do postele, pěkně jsem se vyspala... pak jsem ale vstala, viděla to roští, co se mi vyrobilo na hlavě... jak jdu spát s mokrou hlavou, je to pak šílený  no, ale

Včera jsem byla na pracovním pohovoru. Prvním vážném pracovním pohoru. Do normální práce. Žádná brigáda. Odpověděla jsem na inzerát personální agentury, který nabízel práci, která by se mi velmi líbila.

 Tak jsem otevřela lednici, a tam nic. Nečekaně. Na nákupu jsem nebyla ani nepamatuju, protože pan Dé slíbil, že nakoupí. Copak o to, on nakoupí, ale maximálně tak, že je to k večeři, možná zbyde i na snídani. Já nevím, podle mě chlapy moc nechápou styl nakupování, že něco musí být ještě na další

 Tak tohle jsem slyšela za poslední týden několikrát. Od tý doby, co jsem sekla se školou a drahouš nastoupil do práce, to mám neustále na talíři. Přijde domů v sedm večer, plácne sebou k televizi a začne: zítra bys mohla tohle, a tohle a tohle a tohle! Co si jako myslí? že když jsem nezaměstnaná,

 Bylo něco kolem půl dvanácté, když tento nelítostný souboj začal. Mouka, kvasnice, sůl, vajíčko, voda ..... Podle receptu to vypadalo dost snadně, tak jsem se do toho vrhla. 

 Dnešní den jsem strávila prohledáváním inzerátů s volnými pracovními fleky. První co dělám ráno po probuzení je, že zapnu počítač, kouknu se, co mi poslal můj internetový agent, co nabízí na úřadu práce a pak až nastane jídlo. 

Hello Kitty! Teda né že bych propadla mánii jménem Hello Kitty.. ale moje skorošvagrovka jo.. a tak v rámci svého tvoření, jsem se rozhodla, že jí zkusím vyrobit takovou brož z plsti, ve tvaru hlavy HK.