.. je podle mě kmínovej čaj. Fujtajksl. Jen si na to vzpomenu, tak se mi zvedá kýbl.... Ale postupně. Dneska jsme si udělali s přítelem fajn den, ráno jsme polenošili v posteli, a k obědu že přítel udělá uhlířské fazole. Je to mňamka, ale jako se vším, musí se s mírou. 

Stalo se to už ve čtvrtek, ale vhledem k událostem, co se pak děly, nebyl čas to sem napsat. Ve středu nás v Praze navštívila maminka. Pobyla tady dva dny a ve čtvrtek jsem s ní jela domů. Tak trochu se tu nakouslo, že už mě ta škola nějak nebaví a že mi vlastně už ani nejde. Nějak to tak doutnalo,

Taaak, dneska se to konečně všechno rozlousklo, jak to je s těmi mými bolestmi. Mrchy jedny.   Dnes jsem zase po čase navštívila svého dámského Dr. To vám je takovej sympaťák. Jakože jo, fakt. Když jsem byla mladší,

Zhruba týden už mě trápí děsivý stav, který zatím nevím, jak identifikovat. Občas se mi zvedne "kýbl", motá se mi hlava, bolí mě záda a navíc mám takovou ostrou bolest v podbříšku. Střídavě vpravo a vlevo. Co jsem tak koukala po internetu, tak se to dá identifikovat jako ovulace... nebo

 "sme spolu skoro tri roky tak necekej nakou blaznivou zamilovanost jako na zacatku"

je to opravdu tak? nejde to změnit? a co za dvacet let? budem jen sedět a tupě na sebe zírat? nebo už spolu nebudem sedět vůbec? ............ 

 Tak jsem se rozhodla, že s touhle školou skoncuju. Došla jsem k tomu dneska ráno, když jsem se ve tři, ve čtyři a v půl šestý ráno vzbudila vyplašená, že už musim do školy. 

Je to už dýl, co jsem něco delšího napsala.A tak myslím, že teď je ten pravý čas.  Otevřela jsem si grepový pivo a k tomu zakousla tuňákový sendvič. Mňam. Pro ten mám prostě slabost, jak se stavuju u benzínky, tak je můj!  Mám

přesvědčila jsem se o tom dneska, když jsem byla na nákupním výletu v Brně. Jo, člověk nikdy neví, kdy to na něj udeří. Je to na dlouhý vypravování a tak to sem všechno napíšu až zítra, protože dneska jsem ráda, že na to aspoň trochu vidím, inu, bylo to náročné!

Ale na duši je mi krásně