že jsem to tady teď trošku zanedbávala, ale nemám poslední dobou čas se najíst, natož abych si našla čas na napsání nějakého článku. Dneska už jsem z práce ale v takový depresi, že bych napsala klidně celou knihu a bylo by mi to u pr.... kený ohrady..

Důležitý bod č. 1 - jsem ráda, že mám práci a nemusím být závislá na někom jiném (to si uchovejte v hlavě po celou dobu čtení článku pro případ, že byste došli k závěru, že jsem zralá na blázinec )

Naposledy jsem tu psala o třetím dni v práci. A taky o tom, jak smlouvám s Bohem. Teď jsem v práci den dvanáctý a s Bohem smlouvám víc a víc. Dneska v poledne už jsem měla takový stav, že jsem místo pauzy na oběd šla za budovu do parku a tam potají, aby mě nikdo neviděl (což jde v Praze hodně blbě) jsem plakala. Kdyby mi k

 Nedávno jsem si koupila v obchodě ve výprodeji knížku. Stála mě tenkrát 99 korun, jaká to sympatická kniha. Zlehka jsem přelítla obal, přečetla si kousek a hned jsem jí hodila do košíku. Trvalo pár dní než jsem se k ní dostala. Přečetla jsem mezitím spoustu knížek z knihovny, ale takhle furt

Dnes třetí den v práci.  Včera to tam byl docela masakr, přišla jsem tam v sedm ráno, odcházela v sedm večer. Když jsem šla domů, musela jsem se držet, protože se mi chtělo plakat. Přišla jsem si jak debil, co neumí vůbec nic. Protože mi jde všechno pomalu, všude je tam zmatek, protože minulá

Uff, tak už to konečně dopadlo. I když to bylo celkem zajímavý. Z předchozích dvou prací, o kterých jsem tu psala jsem nedostala ani odpověď, že mě nechtějí. Jejich škoda. Pak jsem na pracáku našla inzerát na volné místo

Člověk by čekal, že když někdo na něco spěchá, že teda pohne taky kostrou a ozve se. Ale podle mě, když člověk hledá práci, by měl být rád, držet hubu a krok a počkat, až se mu někdo ozve .. i třeba s týdenním spožděním, protože on přeci potřebuje práci, že jo.   A