První co mě u psaní tohoto nadpisu napadlo, byl starý černobílý film Kristián, v hlavní roly s Oldřichem Novým. To byl taky obyčejný člověk - úředník, šťastně ženatý. Dokud se na něj neprovalí, že už dlouhou řadu let se vydává jednou do měsíce do báru, a tam si užívá. Jeho žena pak koukala. 

Dnes jsem udělala svému tvůrčímu já velikou radost. Už dlouho mám zálusk na plátno a barvičky, ale až dneska jsem to přinesla domů. A jsem z toho tak nadšená, že asi začnu ještě večer malovat.

Hnusně. To jsem si jistá. Možná jako citron nebo jako zkažený maso. Nevím. Ale není to nic hezkýho... právě jsem vylezla ze zkoušky z matiky a bohužel, palec dolů.... je pravda, že jsem s tím tak nějak počítala, ale i tak je to naprd. Asi jsem naprosto neschopná nebo si to neumim jinak vysvětlit.Asi jsem se taky měla víc učit,

3:00 - pondělí

ona konečně usíná, on je ještě v práci

5:00

ona už zase nespí, protože on se vrátil z práce 

8:00

ona je nevrlá, když jí on budí lechtáním na nohách

8:30

on jí stále lechtá, ona ho upozornila, že to nesnáší a ať tohho nechá.... 

9:00

oheň je na střeše... ona je naštvaná, on je naštvanej....

Při víkendové návštěvě potencionální tchýně a tchána jsme si vyrazilil na výlet na nedaleký hrad. Na Lipnici. Bylo to tam krásný, i když je zima.  Na Vysočině je krásně i v zimě, říkám to furt,kam se hrabe

samozřejmě na cvičení I když o Vánocích se málokdo vyhnul přírůstku váhovému. Drahého rodiče dostali od Ježíška super novou váhu, která vám snad spočítá i vlasy na hlavě

poslední dobou mám pocit, že je to opravdu tak! Bohužel. Ve škole, v životě. Všude. Většina zkoušek mi vyšla tak, že musím buď na opravu nebo na ústní.. a to jsem už celá nažhavená. Nemůžu prostě jeden semestr klidně studovat. Fakt, že ne. Já

Ačkoliv mě plně zaměstnává zkouškové a otravné zkoušky, musela jsem se nějak odreagovat a vrhla jsem se na šití. Viděla jsem někde na internetu ušitý penál na tužky a moc se mi líbil, ale dávat za něj takové peníze, to se mi fakt nechtělo.

Dnes se naše malá rodinka rozrostla o dalšího člena. O Edu. Hned na začátku je třeba říci, že Eda není věc živá. Je neživá. Jen u nás v rodině je zvyk všechno pojmenovávat. Ať jde třeba i o  auta (to naše se teď jmenuje Hugo ) . Dnes jsme si totiž domů přivezli nový invalidní