Z práce jsem pelášila jako o závod, abych stihla začátek. Tak jsem se na to soustředila, až sem přejela o stanici Vystoupila jsem teda hned tu další, a že to prolezu mezi barákama. Jak sem se tam tak
jo, ač mám toho na hoře ráda, fakt už mě začíná dost srát štvát! Kdo se má asi na tohle chystat furt? Jednu chvíli teplo, pak zase zima.. a najednou zase lup, na teploměru 40 stupňů.
Může taková alergie vůbec existovat?? Já si myslím,že asi jo. A jak mě to napadlo?
Dneska jsem si sundala prstýnek, co jsem dostala loni k Valentýnu od přítele. Je to miláček, koupil
Trochu mi to trvalo, já vím. Jenže! Co jsme v pondělí ráno přijeli, tak furt jenom spíme, přítel jde do práce, spíme, jíme, a zase spíme... Jo, bylo to prostě náročný Do Prahy jsme dorazili v pondělí a já z těch
Poté, co jsem se vzpamatovala z toho super pohovoru, jsem nasedla do vlaku a vyrazila směr Vysočina. Stihla jsem to tak, tak... přiběhla jsem na nástupiště, ověšená taškama když už vlak málem odjížděl.
z dnešního pracovního pohovoru. V inzerátu psali: hledáme asistenta managera - požadujeme SŠ nejlépe ekonomického směru - práce: administrativa, spolupráce s managerem.
Tak jsem tam celá natěšená vyrazila. Protože jsem byla ráda, že se mi
Tak, jak už jsem tady psala v jednom z minulých článků, plánuji svoji přeměnu na superchobotnici a budu zvládat deset věcí na jednou. Úkoly na mě padaly jak bomby. Prstýnky - bum. Kytky - bum. Cukroví - bum. BUM BUM BUM BUM!!
Když jsem teda ten svědek, dala jsem si tu práci a sehnala jsem krásnou svatební knihu hostů. Ručně vyráběnou, s potiskem.. krásná. Ani nevím, jestli si to ti dva zaslouží.
Do svatby nám schází pět posledních dní. Do mého zbláznění zbývají dny dva. A to proto, že za dva dny zapadnu do naprostého svatebního šílenství (né, že bych už v něm teď nebyla, ale pořád to mám jen tak z dálky).
Bylo by to všechno jednoduší. Všichni jsou tam perfektní, krásně vypadají, nechovají se trapně, všichni je obdivují a nemluví kraviny Není lepší způsob jak trávit nedělní odpoledne, než sepisováním faktů, co vím