Proč si tak vlastně přijdu??? Možná proto, že většina účastníků budoucího svatebního obřadu se vydala zapíjet končící svobodu a já jsem doma.  Kdyby nás nedělilo 80 km, šla bych taky a ráda.  Jenže zatím

protože když si člověk něco naplánuje, nakonec to stejně nevyjde. Tak jako teď. Dnes ráno jsem odjela z Prahy na víkend na Vysočinu s tím, že pojedu odtud rovnou na svatbu a tak jsem si na to zabalila věci. 

Nerada chodím pozdě a tak jsem vyrazila radši dřív. Když jsem dojela na místo, tak jsem zjistila, že přijela trošku moc dřív. O hodinku dřív  Tak sem se placatila po Holešovicích.. pokoupila trochu zeleniny, co

mě čeká za 3 a půl hodiny. Jsem na to zvědavá, jak to tentokrát dopadne. Kéž by už úspěšně. Protože to sezení doma, to už mi leze na kebuli a jsem pak akorát otrávená a zpruzená.

Ráno se člověk probudí, nechá se učesat, namalovat... oblékne si slavnostní šaty a nastane ten dlouhoočekávaný okamžik. Ten, na který každý jednou čeká. Všchni pláčou, zatím co se nevěsta s ženichem líbají.  Jojo,

protože dneska mám náladu na opravdu velký, ale opravdu velký h..... ! Ani nevím proč, nebo možná vím, ale nechci si to přiznat. Nejspíš z toho, co se kolem mě děje. Ale co se kolem vlastně děje? jsem nezaměstnaná, bez peněz, nemám ještě ani proslov na svatbu. A dneska nějak opravdu nemám chuť něco

Kolem desátý hodiny jsem se včera večer vracela z práce. Praha byla prázdná, autobus taky. Né, že by mi to nějak vadilo, ale přeci jen Praha je prázdná nějaká divná. 

Po předchozím neúspěchu jsem opět narazila na nabídku, která by mě vážně zajímala. Je to nabídka pracovat v knihkupectví. Není to sice odborná práce, jak jsem si myslela, ale knížky!!! Knížky jsou můj život, takže by mi nevadilo, kdyby to dopadlo.

Jiné vysvětlení pro takhle šílený počasí snad ani není než že se zeměkoule zbláznila. Před týdnem jsem byla doma, přes den hrozný vedro, že se nedalo ani vystrčit nos. Vítr se ani nehnul, a večer déšť a rány jako z děla. Asi nás příroda trestá, jinak nevím. 

a to to dneska vypadalo jako slibné ráno. Snídaně do postele, pěkně jsem se vyspala... pak jsem ale vstala, viděla to roští, co se mi vyrobilo na hlavě... jak jdu spát s mokrou hlavou, je to pak šílený  no, ale