Ráno jsem se probudila do pořádně hnusného rána. Mlha, poprchávalo a všude zima. Brrr. Ještě, že mě pejsek zahříval v posteli.

Jak ale vidím takovýhle počasí, mám chuť někoho zastřelit  a

Už od rána mám šílenej den. V půl sedmý mě probudil pes, protože přes noc vypil všechnu vodu v misce (což se ještě nikdy nestalo) a tahal mě, abych mu donesla, že má žízeň. I poslušná panička vyskočila z postele jako křepelička a utíkala pro vodu.

Dlouhou dobu jsem si myslela, že něco jako "radar na lidi" nikdo mít nemůže. Sice se na člověka valí tuny informací, že pozná toho druhého podle toho, jak se chová, jaká dělá gesta, jak se obléká, jak vystupuje..

 Možná se

Je to pár dní, co mě chytilo šití. A protože mě stále drží - a to dnem i nocí - tak jsem potěšena, že můžu ukázat, co jsem vytvořila tentokrát. Není to ještě moc dokonalé, nakonec jsou to stále ještě začátky, ale možná už i trochu nositelné. Inu, posuďte sami.

 Když jsem ráno vstala, vypadalo to na celkem slušný den. Vrhla jsem se na šití, protože jsem na to měla chuť už snad i ve snu, ale jak jsem k tomu sedla, tak mi to vůbec nešlo. Nitě se mi trhaly, látka mi nevycházela, kopla bych do toho. Tak jsem jen tak seděla a čučela na telku. 

Jelikož potravinové zabezpečení domácnosti zajišťuji já, napadlo mě, ušít si v rámci mého vzdělávání v oboru šití, hezkou tašku na nákup. Ano, je spousta hezkých, které prodávají v obchodech, ale já chci mít svůj originál!!! Takže jsem už v brzkých hodinách zasedla ke stroji a šiju co to dá.

Napadlo mě, že bych se konečně měla naučit taky trošku šít. Přeci jen, jako žena bych to měla umět, aspoň základy. Jenže já, šitím nepoznamenaná.. stejně tak jako čistý list papíru, seznámila jsem mamku se situací a ta plna energie vrhla se do vysvětlování.

Jak už jsem psala včera, začla jsem se učit šít. Začlo to onou ptačí taškou  a dnes pokračovalo povlaky na poštářky, které máme s Drahým v pelechu. Máme stejné, takové ty obyč z Ikea, stál jeden cca 20 Kč, jen takoví mazlíčci. A abychom si je

Jak se zpívá v oné písničce od Svěráka a Uhlíře - září, na léto jde stáří! A jak jsem dneska ráno vykoukla z okna, je tomu tak. Jakmile se začnou na drátech houfovat vlaštovky, jde do tuhého.

 Ve středu jsme vstávali časně. Atmosféra byla tak hustá, že by se dala krájet i nožem na máslo. Budík drnčel už v šest hodin. Nejradši bych mu dala do nosu a spala dál, ale byl to den s velkým D!!