Dnes třetí den v práci.  Včera to tam byl docela masakr, přišla jsem tam v sedm ráno, odcházela v sedm večer. Když jsem šla domů, musela jsem se držet, protože se mi chtělo plakat. Přišla jsem si jak debil, co neumí vůbec nic. Protože mi jde všechno pomalu, všude je tam zmatek, protože minulá

Uff, tak už to konečně dopadlo. I když to bylo celkem zajímavý. Z předchozích dvou prací, o kterých jsem tu psala jsem nedostala ani odpověď, že mě nechtějí. Jejich škoda. Pak jsem na pracáku našla inzerát na volné místo

Člověk by čekal, že když někdo na něco spěchá, že teda pohne taky kostrou a ozve se. Ale podle mě, když člověk hledá práci, by měl být rád, držet hubu a krok a počkat, až se mu někdo ozve .. i třeba s týdenním spožděním, protože on přeci potřebuje práci, že jo.   A

Včerejší pohovor byl  opravdu fajn.  I když na první pohled to vypadalo všelijak. Protože budova byla nová, stylová a všude samý kravaty  Ale když jsem tam vlezla, bylo to tam moc fajn. Příjemná atmosféra,

 Včera večer jsem přišla z práce, vykokupala se, najedla se a zalehla. Bavili jsme se s přítelem o tom, jaký jsou fotky ze svatby a tak, a narazili jsme zase na tu naši loňskou krizi. Jemu to přišlo hrozně k smíchu, ale mě to teda moc k smíchu nepřišlo, zase mi to akorát hnalo slzičky do očí.

Jsem utahaná, jak osel po maratonu... a protože se chci podělit s pár věcmi, co mi leží na srdci, v žaludku.. a kdo ví, kde ještě... napíšu to v bodech..  sice mám na rychlopis státnice, ale dneska jsem jak přejetá parním válečkem  a klepnutá pánví do hlavy.

 Z práce jsem pelášila jako o závod, abych stihla začátek. Tak jsem se na to soustředila, až sem přejela o stanici  Vystoupila jsem teda hned tu další, a že to prolezu mezi barákama. Jak sem se tam tak

jo, ač mám toho na hoře ráda, fakt už mě začíná dost srát  štvát! Kdo se má asi na tohle chystat furt? Jednu chvíli teplo, pak zase zima.. a najednou zase lup, na teploměru 40 stupňů. 

Může taková alergie vůbec existovat?? Já si myslím,že asi jo. A jak mě to napadlo?

Dneska jsem si sundala prstýnek, co jsem dostala loni k Valentýnu od přítele. Je to miláček, koupil

Trochu mi to trvalo, já vím. Jenže! Co jsme v pondělí ráno přijeli, tak furt jenom spíme, přítel jde do práce, spíme, jíme, a zase spíme... Jo, bylo to prostě náročný Do Prahy jsme dorazili v pondělí a já z těch