Včera jsem se vrátila z práce, a jak jsem tak koukala po prázdném bytě, šel na mě smutek. On přišel, s krosnou na zádech, asi v sedm hodin a začal si balit zbytek věcí, které si nezabalil v pondělí. Když jsem na něj koukala, jak si poslední zbytky svých věcí souká do batohu, musela jsem se hodně přemáhat, abych nezačla bulit hned.

Tak tu máme krásné podzimní pondělí. Možná už je to poslední pěknej den v tomhle "podělaným"  roce   A tak je třeba si ho náležitě užít. A jak jinak, než že před cestou někam pryč zjistíte, že nějakou

 Vzhledem k událostem posledních dní došlo i nato, že si budeme musit stanovit, co je moje a co je jeho. vzhledem k tomu, že jsme si společně zařizovali celý byt, je to poněkud těžší.  Všichni

 Jak tak o půlnoci ležím v posteli a čučím do stropu, přemýšlím, co teď vlastně budu dělat, když mám tolika volného času. A najednou hle - vlezl mi do kebule nápad!!! 

 Tak jako malé děti odpočívají před Vánoci, kolik že to ještě zbývá dní, než se objeví nadílka pod stromečkem... tak já odpočítávám, kolikrát se ještě otevřou dveře tohohle bytu a přijde on.

 Chceš být baletkou? tak teď aspoň trošku můžeš  Včera, zničená samotou a nudou nedělního večera, surfovala jsem po internetu čím bych své tělo zabavila, aby jen nesedělo doma a neupadalo do deprese. 

 Dnes byl ten velký den... kdy k nám byl zaveden eéélektrický proud..  nene, srandičky.. dneska dělal přítel státnice. Teda, vlastně už bych mu asi neměla říkat přítel, protože to už zřejmě asi neni. Jenže

Doma už je to celkem slušné drama. Já neustále brečím, a on se vzteká, že sem hysterická. Přitom, nejsme si zas tak lhostejní. Teď jsem odjela na prodloužený víkend domů, a hned vyzvídal, co a jak, jestli jsem dojela.. každý den mi píše sms na hezké ráno, dobrou noc...

Já vím, já vím...  neozvala jsem se hodně dlouho... koukala jsem na blog, že poslední zápisek je tam z 18. února, stydim se...  Jenže, nějak nebyla chuť něco psát... ani pohledy jsem neposílala, moje sběratelská