Ráno se člověk probudí, nechá se učesat, namalovat... oblékne si slavnostní šaty a nastane ten dlouhoočekávaný okamžik. Ten, na který každý jednou čeká. Všchni pláčou, zatím co se nevěsta s ženichem líbají.  Jojo,

protože dneska mám náladu na opravdu velký, ale opravdu velký h..... ! Ani nevím proč, nebo možná vím, ale nechci si to přiznat. Nejspíš z toho, co se kolem mě děje. Ale co se kolem vlastně děje? jsem nezaměstnaná, bez peněz, nemám ještě ani proslov na svatbu. A dneska nějak opravdu nemám chuť něco

Kolem desátý hodiny jsem se včera večer vracela z práce. Praha byla prázdná, autobus taky. Né, že by mi to nějak vadilo, ale přeci jen Praha je prázdná nějaká divná. 

Po předchozím neúspěchu jsem opět narazila na nabídku, která by mě vážně zajímala. Je to nabídka pracovat v knihkupectví. Není to sice odborná práce, jak jsem si myslela, ale knížky!!! Knížky jsou můj život, takže by mi nevadilo, kdyby to dopadlo.

Jiné vysvětlení pro takhle šílený počasí snad ani není než že se zeměkoule zbláznila. Před týdnem jsem byla doma, přes den hrozný vedro, že se nedalo ani vystrčit nos. Vítr se ani nehnul, a večer déšť a rány jako z děla. Asi nás příroda trestá, jinak nevím. 

a to to dneska vypadalo jako slibné ráno. Snídaně do postele, pěkně jsem se vyspala... pak jsem ale vstala, viděla to roští, co se mi vyrobilo na hlavě... jak jdu spát s mokrou hlavou, je to pak šílený  no, ale

Včera jsem byla na pracovním pohovoru. Prvním vážném pracovním pohoru. Do normální práce. Žádná brigáda. Odpověděla jsem na inzerát personální agentury, který nabízel práci, která by se mi velmi líbila.

 Tak jsem otevřela lednici, a tam nic. Nečekaně. Na nákupu jsem nebyla ani nepamatuju, protože pan Dé slíbil, že nakoupí. Copak o to, on nakoupí, ale maximálně tak, že je to k večeři, možná zbyde i na snídani. Já nevím, podle mě chlapy moc nechápou styl nakupování, že něco musí být ještě na další

 Tak tohle jsem slyšela za poslední týden několikrát. Od tý doby, co jsem sekla se školou a drahouš nastoupil do práce, to mám neustále na talíři. Přijde domů v sedm večer, plácne sebou k televizi a začne: zítra bys mohla tohle, a tohle a tohle a tohle! Co si jako myslí? že když jsem nezaměstnaná,

 Bylo něco kolem půl dvanácté, když tento nelítostný souboj začal. Mouka, kvasnice, sůl, vajíčko, voda ..... Podle receptu to vypadalo dost snadně, tak jsem se do toho vrhla.